Cože? To už je půl sedmý? Zbláznili jste lidi? Okamžitě stávat, jde se ven! No tak vylez z tý deky, nebo nepřestanu pískat! Počkej, ještě ti pořádně volíznu čumák. No konečně, to byla doba. Dogo naše všemohoucí, co to zase dělá, on se snad oblíká?! Dělej, chce se mi čůrat, viděl si snad mě, že bych se oblíkal? A taky chci čuchat, jestli se tu nepotulovaly nějaký čubky. No dělej. Jé, on si ještě čistí zuby. Tak dělej, dělej! Jau, za co?
"Neřvi sem ti řek!"
Prd ti rozumím, hejbni. No, postroj, správně a jdeme.. co to zase děláš? Kolik si toho vy lidi na sebe musíte vzít, to fakt nechápu. No sláva, už jsem myslel, že se nehnem. Pomoc mi otevřít ty dveře. To je dost. Hejbni se, počkám dole. Tak dělej, otevřeš už konečně? No proto. A teď mě neruš, musím mrknout, jestli tu někde není schovaná nějaká fenka. Hm, není. Nic, jdeme dál. Stůj, chce se mi. Ne, to ještě ne, to až za chvíli. Jo, tady je to dobrý.
"Jéžiši psisko, to musíš zrovna tady?!"
Jo, to je úleva. Ještě to zahrabu. No fuj, ty prase, vy lidi jste fakt úchylný, brát si to domu. Je mi z vás.. No tak počkej, nedávej to do tý zelený krabice, já myslel, že si to bereš domu?! Fakt vás někdy nechápu. Hele fenka, jdeme za ní. Hej, tak povol to vodítko. No tak sakra... No a je v tahu, tak ti pěkně děkuju. Jdeme dom.
.......
Ták, ještě utřít packy. Jooo, jak v římskejch lázních, to je pecka. Ještě zadek mi utři. To je vonó. A teď hejbni, chci zas tu sladkou žlutou věc. Jo a ještě žrádlo. A vodu čistou taky. A až to dojím, budeme si hrát, jo? No počkej, proč se zase strojíš, teď jsme přišli! A jsou pryč. Co tu mám celej den asi dělat? Hele, míček...
Co teď? Určitě tu musí být něco ke zničení. No vida, časopis. Nemám rád časopisy, nemám rád časopisy, grrr, já ti dám, se tu takhle válet. Tak, to bychom měli. Tak si na chvilku schrupneme.
....
Co to slyším, zámek? Jooo, jsi tady! Paráda, kde si byl, takovou dobu. Pocem, ať ti můžu dát hudlana. No tak se skloň blíž ne?! A drbej, drbej mě drbej mě! Rád tě vidím, ale nezdržuj, jde se ven.
....
Tak, druhou máme za sebou, co podniknem teď? Co to meleš, já ti vůbec nerozumím. Prostě přinesu míček. Hoď ho, hoď ho, hoď ho! Hodil ho! To je psina!
A, slyším zámek, to bude panička. Paráda, kde si byla, takovou dobu? Drbej mě, drbej mě, drběj mě!
No tak všímejte si mě a nevocicmávejte se! Já jsem tu taky. No jo, tobě dám taky pusu, ale ne že si to zase otřes! A pojďte si hrát.
"Ticho psisko!"
Tak fajn, čum si do tý krabice, ale pak si budeme hrát, je to jasný?!
....
Co, to už je třetí procházka? Ani sem si vás neužil a jde se spát... No já jsem se naspal dost přes den, takže si nemyslete, že vás nechám hned usnout! Řek sem, že si budeme hrát, tak si budeme hrát. Proč mám jít dolů? No fuj, co na sebe takhle.. Slezeš z něj? Tě kousnu, nemysli si! Ják dolů, dyť tě bráním kámo? Tady se člověk fakt nezavděčí...
Ha, už spěj. No jo, ale na mým polštáři. Tak to ne, takhle to nenechám. Jeď dolů, okamžitě. No proto. Jak kdybyste nevěděli, že tenhle byt, včetně tý postele, jsou MOJE království...
Foto zdroj: s2.hubimg.com
Velký návrat virtuálního krtka je tady! K dnešnímu článku mě inspirovaly zkušenosti jednoho kamaráda mého kamaráda (samozřejmě, že ne mé vlastní). Jdeme na to:
