Jak otevřít restauraci a nezešílet

Pátek, 17.6.2011, 17:06. "Tak je to tu. Náš velký den. S přítelkyní jsme už dlouho na to, abychom do toho společně praštili. Čeká nás naše velké ANO. 

ANO, OTEVÍRÁME SVOU VYSNĚNOU RESTAURACI!"

Začalo to někdy v březnu. Náhodou jsme se dozvěděli o možnosti pronajmout si v jedné malé vísce penzion s restaurací. Rozhodnuto bylo hned, začala honička. Vyběhat papíry, vymyslet koncept, udělat nabídku. Času bylo málo, setsakra málo. Paralelně hledat dodavatele, zaměstnance a především sehnat peníze. Nakonec jsme všechno stihli za neskutečných 70 dní, a to od definitivního rozhodnutí naskočit do tohoto zrezlého a ohraného kolotoče jménem pohostinství, až po oficiální otevření. Pokud se někomu zdá 70 dní jako dost času, tak mi věřte, že je to míň času, než by komukoliv, kdo se o podobnou věc pokouší, bylo milé. 

Ale povedlo se. Dnes máme malé jubileum - otevřeno 10. den. Lhal bych, kdybych řekl, že šlo všechno skvěle. Tenhle rozjetý vlak se snažila vykolejit spousta nahodilých událostí a nepříjemností. Namátkou: spory předchozího provozovatele a vlastníka objektu, byrokracie v bance, nespolehliví dodavatelé, nedostatek kuchařů a na závěr naše vlastní nezkušenost. Se vším jsme se porvali a posledních 48 hodin před otevřením jsme dokázali malý zázrak - z jednoho velkého skladiště a staveniště jsme během těchto 2.880 minut udělali provozuschopnou restauraci. A klaplo to. První den byl šílený - lidé čekali na jídlo hodinu, někdy i dvě. Obsluha chaoticky běhala mezi více než stovkou zvědavých hostů. Pletly a zapomínaly se objednávky. Přesto lidé vydrželi až do třetí hodiny ranní a i ti, kteří si stěžovali na kdeco, přišli v dalších dnech znovu.

Troufám si tvrdit, že poslední mouchy odstraňujeme každým dnem. Poměr výtek a pochval se velmi výrazně vychýlil ve prospěch pochval a lidé během těchto deseti dnů již začínají jezdit i na doporučení. A to je teprve začátek. Stále nemáme a neděláme vše, co jsme vymysleli a co plánujeme. Ale jedno mohu slíbit - nepřestaneme, dokud vše nebude perfektní a dokud i ten poslední host nebude nadmíru spokojený.

P.S. Ještě jedna věc byla pro úspěšné otevření velmi důležitá. Nebo spíše nepostradatelná. Opravdu rozsáhlá a obrovská pomoc našich blízkých - a to jak fyzická, v podobě přípravných prací, tak i intelektuální v podobě velmi dobrých rad a nápadů a především přínosu obrovských zkušeností. DĚKUJEME!

V dalších krátkých článcích se budu snažit popsat Vám svou anabázi s naší restaurací pod jednoduchým názvem Penzion&Restaurant Vyskeř. Další článek již brzy. ;)