Rán(a-o) z milosti

Miluji experimenty s textem. Čte se to blbě, ale je zábava to psát. Takže s chutí do toho, aby blog nestál. 

Dostat se do kanceláře, zvané myší díra, pohodlně osudem mrštěné do nižšího než nejvyššího patra ztepilého baobabu, bylo dnes obzvláště náročné. Cesta na stříbrném mraku byla zcela vyloučena, neboť jisté produkty bakteriálního rozkladu otrávily mou krev natolik, že hrozila kolize se sluncem. Bylo proto nevyhnutelné přeskotačit k dlouhé stonožce a nechat si od ní prokousnout okvětí tulipánu. Když mě dostatečně natrávila, vyloučila mě pod tamburínou a předala do spárů rozzuřeného chrousta. Ti dva spolu mají smlouvu, nebylo tedy nutné shánět další tulipán. Chroust se mě vzdal rychleji, než stonožka a tak jsem se po pár nosovzdeších ocitl opět ve své myší díře. Dlouho jsem seděl a přemítal, kam zmizely něčí slisované slizké sliny, vkusně umístěné mezi kůru, zjistil jsem však, že je jednodušší otázat se keksu. Ten poctil mne svou všeobjímající moudrostí světa a nabídl mi variantu... "Za všechno může Mórty." A dál? A dál je teď.


Foto zdroj: topzine.cz