Velká témata: drsný svět

Z mého pohledu na světě existují dvě zla. Mobilní operátoři a média. O těch první už jsem toho v poslední době napsal dost, po čase se tedy vrátím zpět k médiím. 

Soudě dle pravidelného čtení stránek idnes.cz, lidovky.cz, novinky.cz a aktualne.cz, stejně jako reflex.cz, tedy těch největších z největších, žijeme v tomto světě:

Za hranicemi České republiky se nachází Libye, Velká Británie a Řecko. V Libyi mají válku, v Británii výtržníky v ulicích a v Řecku nemají nic, především ne peníze. Dříve také existovalo pár jiných arabských států, než je zničil facebook. Kdysi také existovalo něco jako USA, než to jeden vousatý terorista, který letos dostal olověné žihadlo, napálil letadly plnými lidí do dvojčat, čímž definitivně změnil svět. Ale možná to udělala sama Amerika, čert ví.

Doma mezitím uplácíme, odposloucháváme a v jediné opravdu zajímavé části republiky, Šluknovském výběžku, se řežeme mačetami s nepřizpůsobivými občany. Cikáni tu už asi nejsou, jsme totiž všichni rasisté. Naše nejvýznamnější osobnosti začínají na "B": Bárta, Barták, Bátora, Blbci Klaus + Hájek + Jákl. A nesmíme zapomenout ani na naši st(á/o)lici Bartošovou.  

Nakonec ještě spadne letadlo s hokejisty, celý svět pláče a dvacet tisíc z nás se sejde, aby vyjádřilo upřímnou soustrast třem naším legendárním hráčům, kteří se stali legendami hlavně tím, že umřeli ve vyrachtaném JAKu.* Jinak nikdo neumřel, jen občas při autonehodě, ale to nikoho nezajímá.

Jo a taky hrajeme mizerně fotbal, ať už vyhráváme nebo prohráváme.

Co nás čeká příští rok:  finanční krize (možná přijde o něco dřív), konec světa (možná nepřijde)

*nijak nesnižuji lidskou tragédii pádu letadla a soucítím s rodinami hokejistů

50:50

Ne, nebudu psát o tragické smrti hokejistů Jaroslavle. O té si můžete přečíst ve všech denících. Dnes budu psát o osudu.

Tak předně: nevěřím tomu, že stačí lehnout si na pohovku a čekat, až zazvoní telefon, kde Vám oznámí výhru v loterii. Také ale nevěřím tomu, že jen tvrdou prací se můžete dostat v dnešním světě až na vrchol. Ve skutečnosti věřím tomu, že kráčíme svou životní cestou a snažíme se nešlápnout vedle. Historie nás tisíckrát přesvědčila, že se můžeme snažit sebevíc ale okolnosti nakonec vyřeší vše sami - na nás jen je, do jakého bodu se dostaneme, jak na nás bude pohlíženo a jak dlouho budeme osudu vzdorovat. Možná, velmi zřídka, můžeme i vyhrát. Nebo si to můžeme alespoň myslet. 

Včera jsem rozečetl knihu Gottland od Mariusze Szcygiela. První kapitola je o historii firmy Baťa, především o životech Tomáše a Jana Antonína Baťových - dvou bratrů, kteří položili základ impéria. Tomáš Baťa byl geniální obchodník a jeho motivem byly bezpochyby peníze. Člověk hrál až druhé housle, měl jen štěstí, že byl tvorem potřebným k uskutečnění Tomášových velkolepých plánů a že byl Tomáš (a Jan Antonín také) znalcem lidství. Proto vznikl Zlín, ve své době jedno z nejmodernějších měst Evropy. Osud se zdál Baťům nakloněn. A to až do doby, kdy Tomáš zemřel při letecké havárii a Jan Antonín byl o několik let později odsouzen komunistickým režimem. Proč? Kolaborace (nikdy se ji nepodařilo prokázat). Firma se vyvíjela dál jinde na světě, Zlín, odkud pocházela, zůstal za železnou oponou a postupně se stal klasickým socialistickým městem na východě. Jan Antonín Baťa zemřel v Brazilii po vleklých sporech s manželkou a synem svého bratra Tomáše. A otázka zní - do jaké míry mohli tuto svoji budoucnost Jan Antonín a vlastně i Tomáš ovlivnit? Oba tvrdě pracovali, oba byli vizionáři. Jeden zahynul tragicky, druhý po vleklých štvanicích na svou osobu.

Měl odmítnout šití bot pro wehrmacht? Pravděpodobně by ho zbavili majetku, uvěznili a možná i zastřelili. Doba je osud. Doba ve které žijeme ovlivňuje to, jací budeme a jak na nás bude pohlíženo. Nikdo z nás neví, kde bude za 30 let. Všichni si to můžeme jen představovat. Zkuste si vzpomenout, jaké plány a sny jste měli před deseti, dvaceti lety. Kolik z Vás, jich skutečně dosáhlo? Kolik z Vás skutečně dělá to, co dělat chtělo? Snažili jste se dost? Zřejmě ano. Ale někde se stala chyba a věci jsou úplně jiné, než jste si je představovali. Mohla to být drobná událost někde úplně jinde, která ovlivnila Vás, tisíce kilometrů daleko. S touto myšlenkou si poměrně zajímavě pohrává film Butterfly Effect. Nebo to mohlo být jen jedno Vaše rozhodnutí. Krátké "ano", možná jen nepatrné napnutí svalů na krku a souhlasné přikývnutí.

Nechci tím říct, abychom založili ruce do klína a jen čekali. Stejně by přišlo něco zcela jiného, než když budeme dřít a snažit se. Vždy mě lákalo zjistit, co by kdyby... Nejen mě, je to kouzelná formule, kterou se ohání spousta lidí. Kdybych vstal dřív, mohl jsem odejít z práce dřív. Opravdu? Také jsem cestou mohl porazit dítě na přechodu (protože jsem byl rozespalý). Mohl jsem také chytit špatné místo na parkování - někde v odlehlém koutu, kde by mi auto ukradli. Včetně dokladů. Proto by mi pojišťovna nic nedala. Stálo by mě hodně peněz pořídit si nové auto. A možná by mě to dostalo někdy v budoucnu do finančních potíží. Pak by přišel exekutor a já bych skončil na ulici, můj život by postrádal smysl a možná bych jej ukončil dříve. Jen proto, že jsem jednou vstal o něco dříve. A nebo třeba ne. Třeba budu celý život ve správnou chvíli na správném místě a prakticky bez svého přičinění se nějakým zázrakem dostanu hodně, opravdu hodně vysoko. 

Žijme jak nejlíp umíme a možná se dočkáme odměny. Ale upřímně - šance je tak 50:50.