Sněhové origami

Začalo to celkem nevinně. Ve čtvrtek navečer se mě kamarádovým hlasem zeptal telefon, zda nechceme vyrazit na snowboard. V té chvíli jsem poprvé zalitoval, že všem vyprávím, jak mám prkno doma a jak jsem na něm už párkrát stál. Nicméně plánovaný odjezd v neděli se blížil a tak jsem na tuto nabídku v časové tísni neprozřetelně kývl.

Doma se setkal výlet do oblíbeného Harrachova s nadšením, a s dvojnásobným poté, co se má drahá polovička dozvěděla, že s námi jede i zbývající dvojice z naší phenomenální partičky. Během následujících dní se rozhodlo o vyváženém rozložení týmů (2-2-2+1, dva amatéři na prknech, dva víc než obstojní sjezdaři a dvě v hospodě plus pes) a připravil se i krizový plán vycházející z předchozích neblahých zkušeností.

Do místa určení jsme dorazili kolem poledne, právě včas na to, abychom stihli přibližně čtyři jízdy, než se zastaví lanovka. Nakoupili jsme si jízdenky (někdo pod rukou, někdo ofiko) a plni odhodlání jsme vyrazili směr vrchol Čerťáku. Cožpak o to, nasednout na lanovku není zas takový problém, problém je vystoupit. A tak jsem z druhé sedačky sledoval, jak se posádka té první elegantně najedla sněhu bezprostředně po sesednutí. Můj pád na stejném místě pak omlouvá to, že jsem si pod kopcem zapnul do vázání zadní nohu, což sice vyděsilo mé spolucestující na lanovce, ale mě to nechalo klidným, a to dokonce i ve chvíli, kdy bylo již jasné, že nemám šanci vyhnout se přemetu. Nicméně první výstup byl za námi a mohl začít sestup.

Přálo nám počasí i množství lidí, což možná ušetřilo dost času záchranářům. Největší problém pro nás tedy nebyli lidé okolo, ale my sami. Již po první jízdě jsem měl bundu tak zmrzlou a obalenou sněhem, že by nebyl problém z ní, při troše zručnosti, složit origami. Stejně tak přibývající naražené kosti nás stále více utvrzovaly v tom, že červená sjezdovka rozhodně není pro amatéry a že příště musíme vyrazit někam, kde modrou mají. Z nějakého důvodu nás ale nenapadlo podívat se do mapy, kde bychom samozřejmě zjistili, že modrá v Harrachově je, a dokonce ještě delší, než ta, po které jsme se v poměrně slušných gymnastických figurách pomalu dostávali dolů. O našem výkonu svědčí dostatek pořízených fotografií, ze kterých ale není jasné, zda jedeme, padáme, nebo jsme právě dostali ránu pěstí do břicha.

Abych to shrnul. Výlet na hory se vyvedl. Těžká zranění nebyla a lehká přežijeme. Konečně taky přestanu lidem vyprávět, že snowboard mám a hezky potichu, na nějakém rovném plácku, se na něm konečně naučím jezdit. A to hned tuto neděli, kdy vyrážíme znovu.

P.S. V neděli ráno nás vzbudila sms s radostnou zprávou, takže congrats tygře!

Foto zdroj: forum.pelicanparts.com