Vidím

Mám zvláštní dar. Umím vidět. Ne tak, jako každý člověk. Nevidím ale o nic víc než ostatní. Jen to, co vidím, vnímám. Umím si vychutnat každý pohled, každý, byť sebemenší, čas mezi mrknutími.

Dívá se každý z nás. Díváme se na svět kolem sebe a podle toho, co vidíme, si pak tvoříme obraz světa okolo. Díváme se na televize, díváme se na sebe v zrcadle. Když někam jdeme, díváme se kam jdeme a ne kudy jdeme. Nedělám to vždycky, ale jsem ten, kdo se dívá kudy jde. Jedno místo, stejné místo, pokaždé jiné. Nezajímá mě detail, zajímá mě duch. Duch místa, duch všeho. Dlouhé minuty se dívám a vychutnávám si obyčejnost. Obyčejnost spočívající v existenci. A vidím. Vidím.

Když se cestou domů večer dívám do rozsvíceného okna bytu, vidím jen kousek nábytku. Vidím ale život v bytě, osudy lidí, kteří v něm žijí. Nevidím lidi v něm, nevím jak se jmenují a co dělají, dokonce ani jak vypadají. Vidím jen kousek jejich nábytku, ale cítím život. Život mezi čtyřmi stěnami. Vidím i život v těch zdech. Vidím ruce zedníka, který zeď stavěl, vidím ruce cihláře, který cihlu pálil. Vidím cihláře, jak sedí doma, dívá se na televizi a nevidí. Nevidí tyhle věci, pouze se snaží přežít život, a ani ho nenapadne, že by si ho mohl vychutnat.

Někdy jdu po ulici a vidím tu prázdnotu. Prázdnotu v očích lidí, kteří se neumí dívat a vychutnat si to, že se dívat mohou. Vychutnat si to, že jsou součástí něčeho většího. Obrovského, a přeci tak malého. Starého, a přeci tak zanedbatelně krátkého a křehkého. Jsou součástí života. Života, který vidím, který cítím, a jehož jsem součástí. Dívejte se.

Špekulant

Knihy stoupají na ceně. Mám ve své knihovně například jednu knihu, která, zcela nová, stála 2,70 Kč. Já ji koupil za 270 Kč. A to je přitom dost stará, skoro 100 let (heč). No to mi vysvětlete - jak je možné, že tak stará věc stoupne stokrát na ceně?

Je to celé postavené na hlavu. Třeba takový časopis je bezcenný už za týden.... A to nemluvím o rohlíku. Ten si koupíte a za tři dny ho můžete vyhodit. Normálně zmařená investice. Jak se v tom má asi člověk vyznat? Co mám kupovat, aby se mi cena stokrát vrátila? A kdy to prodat?

Je to zapeklitá věc, tyhle spekulace. Vůbec podivným úkazem jsou auta. Koupíte si auto, hezky se o něj staráte a jeho cena pořád jen klesá. Tak ho, protože je bezcenné, zavřete na padesát let do stodoly, necháte na něm ťapat kočky a snášet slepice, a vida, je to veterán a stojí víc, než Vaše nová kára.

Jsem na vážkách, zda schovat i vážku.

Případně věci slavných. Protože je šance, že se proslavím, minimální, rozhodl jsem se tuhle věc nyní neřešit. Kdybych se přeci jen proslavil, řeknu svému agentovi, ať u Vietnamců nakoupí pár ručníků a pak je vydává za ručníky, kterými jsme se utíral "tam dole" (v garáži). 

Protože v tom nejsem odborník a nikdy nebudu, rozhodl jsem se nanosit pár věcí do stodoly a počkat, než jejich cena stoupne. Jelikož mám taky důvěru v ostatní, rozhodl jsem se shromažďovat věci, které lidé běžně nevyhazují (asi vědí proč). Tady je jejich seznam, kdyby měl náhodu někdo zájem už teď:

- autíčko z kinder vajíčka (chybí mu ale kolečko)

- hodiny s černochem, asi z IKEA

- hodiny bez černocha, asi taky z IKEA

- vybitá tužková baterie, cca 12ks

- 2x rolička od toaletního papíru (1x nakousaná od psa)

- něco, co přesně nevím, co je

- krabici od bot

- rozšmajdané boty z té krabice (zvlášť se to prý prodá líp)

- igelitovou tašku z C&A

- lahvičku od parfému (od anděla z rozmlácenýho kostela)

- ohnuté víčko od sklenice od okurek od Znojma

a nakonec jeden extrabuřt:

- originální podpis Luboše Vícha, účastníka 2.řady VyVolených, to jest té nejhustší soutěže jako prase. Zde se cena může vyšplhat opravdu vysoko!

Moloch

Česká pošta. Slovní spojení, název, kterého se spoustu z nás děsí. Husí kůže nám naskakuje, i když se jen k některému objektů této instituce přiblížíme. Právem. S klidným srdcem je třeba říct, že kdyby byla Česká pošta v současné podobě soukromou firmou a ne státním podnikem, nemohla by přežít ani několik měsíců.

Proč? Je to jednoduché - nedělá co má a je čím dál dražší. Její místo navíc přebírá částečně internet a částečně soukromé společnosti. Pojďme si to zrekapitulovat - co vlastně pošta má dělat? Pošta je jedna z páteřních institucí státu. S důvěrou ji nejen my, ale i ostatní státní instituce a soukromé firmy dáváme dokumenty a věci, které potřebujeme doručit z bodu A do bodu B. Navíc pošta spravuje peníze (a ne zrovna málo) a dostává také zvláštní úkoly, jako například logistiku sčítání lidu. Může i poskytovat jiné služby. A výsledek?

Zásilky často končí v bodě C, místo v bodě B. Někdy ani to ne - občas se prostě ztratí úplně (známé případy, kdy se našly vyhozené dopisy). Zásilky jsou velmi často poškozené (nechat si poštou poslat elektroniku znamená, že o ni nestojíte). Zásilky jsou někdy i "vybrakované" - typicky přílohy k časopisům. Zásilky, které odesíláme, jsou poměrně drahé - nedávno jsem posílal na poslední chvíli daňové přiznání - cena 118 Kč za doručení do DVOU dnů (vzdálenost mezi poštou a dotyčným FÚ je cca 90 km). A tyto doporučené zásilky se pošťáci už ani nesnaží doručovat - prostě jen hodí do schránky upomínku. Mezi jiné služby patří například roznos letáků - je náležitě zpoplatněn a...nefunguje. Podle zpětné vazby se při našem pokusu více než polovina letáků nedostala do schránek. O frašce jménem sčítání lidu ani nemá smysl se rozepisovat - stačí chvilku pobrouzdat po internetu. O hříších pošty čtěte zde.

Kromě toho nemáte zastání. Jednou mě úřednice na přepážce obrala o 1.000 Kč. Uvědomil jsem si to hned co jsem vyšel na ulici. Úřednice nic nepřiznala, inventura ji samozřejmě vyšla a kamerový systém, který JE na hlavní poště v Praze, kde se mi tato poněkud drahá zkušenost stala, se nikdo ani neobtěžoval prohlédnout.

Kde to jde, využívám služeb logistických firem - nikdy jsme s nimi neměl žádný, ani nejmenší problém. Jsou totiž závislé na zisku. Ony musí pracovat pro zákazníka. Česká pošta ne. Česká pošta je státní moloch, který přežívá, protože nemá konkurenci a parazituje na nás, kteří ho potřebujeme. A co si budeme povídat - čas od času ji potřebuje téměř každý.

Nevolám po jejím zrušení, vím, že se bez ní dnes, a asi i nikdy v budoucnu neobejdeme. Co ale můžeme, je volat po změně - a doufat, že změna nepřijde až s privatizací, která přijde bůhví kdy, přijde-li vůbec.  

Stačí jedno - aby si její zřizovatelé a provozovatelé uvědomili, že lidé tu nejsou pro poštu, ale že pošta je tu pro lidi!

O důležitosti pošty se můžete přesvědčit i ve filmu The Postman - Posel budoucnosti s Kevinem Costnerem v hlavní roli.


Foto zdroj: epicponyz.wordpress.com

Lenošit se musí umět

Jen tak si lenošit, to se taky musí umět. Jak říká můj kamarád Čenislav Prazdroj (pro jeho osobní dobro jsem mu pozměnil identitu tak, aby ho vůbec nikdo nemohl poznat), po světě běhá spousta lenochů amatérů. A přitom to vyžaduje cvik. Takže se připravte a pojďte se vzdělat, jak se stát lenochem-mistrem.

1) Rezignujte na jakoukoliv náročnější činnost. Říkejte: "To nedám."

2) Rezignujte i na jednodušší činnosti. Říkejte: "To je pro mě příliš malý úkol." Lenošští guru to prý dotáhli na pouhé: "Eeee."

3) Rezignujte na přemýšlení o významu slova rezignovat. 

4) Rezignujte na čtení tohoto článku.

5) Ráno nevstávejte z postele. Když o Vás v práci stojí, ať si pro Vás přijedou s vozíkem.

6) Nezatěžujte se jídlem a pitím. Nechť Vám někdo nakoupí hadičky a rve guláš s pěti rovnou do žil.

7) Mrkněte jen jednou denně. Pozor! Tento stav může vyděsit Vaše okolí!

8) Dýchejte jen v nejnutnějších případech - opravdový mistři za sebe nechávají dýchat přístroje!

Všech lenochů král

Bohužel. Spousta amatérů, kteří nedodrželi správný postup, už svůj souboj vzdala a začala zase normálně a nechutně makat. Je to smutné, někteří z nich byli nadějní lenoši. Tuto bohulibou činnost nyní provozují maximálně tak o víkendech, což ke správnému mistrovství rozhodně nemůže stačit.

Závěrem bych Vás chtěl upozornit, že většina těch, kteří se pokusili stát se lenochem-mistrem, skončila u bodu 4, jen málokdo se dostal dál. Je nutné zdůraznit, že až do bodu 8 se můžete dostat i kratší cestou, než stálým a tvrdým tréninkem. Tu ovšem nedoporučuji, protože se může stát, že ji zaspíte, a o všechny příjemné pocity spojené s procesem přeměny v lenocha-mistra můžete přijít.

Takže hurá do toho a zdravotním pojišťovnám třikrát sláva!