Jak se mít lépe?

Tak nějak tuším, že tenhle článek naštve spoustu lidí. Proč? Je totiž o tom, jak se mám dobře.

Jestliže čekáte, že Vám tu jako Paroubek předložím své daňové přiznání a zeptám se, kdo z vás to má, tak to jste na omylu. Nemám ani luxusní auto, ani luxusní byt (a už vůbec ne svůj), plat se také pohybuje kolem průměru. Mám dost závazků, takže každý měsíc jsem na nule, leckdy i pod ní. A přesto se mám fajn.

I úsměv pomůže...

Práce, kterou dělám, není ta, kterou bych úplně dělat chtěl. Čas, který mi ale zbývá, naplno věnuji tomu, co mám rád, takže osmi hodinami to u mě nekončí. Na únavu si ale stěžovat nemůžu. A proto se mám fajn.

Lezou mi krkem politika, hokej, dopravní zácpy, manipulativní média a spoustu dalších drobností. Ale pochopil jsem, že nemá smysl se nad tím užírat. Stejně, jako nemá smysl se užírat nad tím, že někdo (a jejich hodně) má víc. Víc čehokoliv, i když většina těch, kteří se užírají, většinou to "mít se líp" chápou jako "mít víc peněz". 

Ale to není to samé. Mít se líp znamená myslet líp. Myslet pozitivně. Neříkat si: "ten se má fajn, co musím udělat, aby se tak fajn neměl", ale "co musím udělat, abych se taky měl takhle fajn"? Neříkat si: "ten svět je hnusný, prohnilý a na odpis", říkat: "svět je fajn místo k žití". A proč? Protože prostě je. 

Vždycky bude něco, nebo někdo, co nám bude vadit. Můžou nás rozčilovat drobnosti nebo velké věci. Ale život je příliš krátký na to, aby se člověk užíral a zavíral do pokoje, oblepeného svými komplexy méněcennosti. Lidé v koncentračních táborech nepřežili proto, že by se užírali tím, jak se mají jejich věznitelé dobře - přežili proto, že měli obrovskou vůli žít a věřili, že bude líp. To kouzlo je ve svobodě volby. V každé chvíli si můžeme vybrat, a já jsem si vybral "mám se fajn". A co vy?  

Foto zdroj: 11even.net

Jak myslet pozitivně i v těch nejtěžších situacích se dozvíte ve filmu Život je krásný (La Vita é Bella, 1997) - úchvatná italská komedie z prostředí koncentračního tábora.