Na koníčka (není to o sexu)

K smrti rád zkouším nové věci. Baví mě to, nemůžu se smířit s pocitem, že by mi něco megahypersuperiozního uteklo. A taky rád dávám dárky (z části proto, že se za ně pak obdarovaní odvděčí jinými dárky). Shrnuto a podtrženo, koupil jsem pro svou přítelkyni a sebe výcvik jízdy na koni.

Přemýšlel jsem o tom již delší dobu, definitivně jsem se ale rozhodl v únoru, kdy se na jednom slevovém portálu objevila nabídka na "45 minut výcviku anglické a westernové jízdy v jízdárně v Praze". Nabídka, která se nedá odmítnout, jak by řekl Don Corleone, a tak jsem odeslal peníze na účet a vesele se objednal. Šlo to rychle, jen jsme museli přetrpět asi měsíc dlouhé čekání, než jsme našli termín vhodný pro všechny. Ale včera jsme konečně vyrazili.

Najít stáje nebyla hračka. Ač to podle mapy vypadalo jednoduše, skončili jsme nakonec někde uprostřed slumů, o kterých jsem netušil, že by v Praze mohly existovat. Existují, taková malá Indie se skrývá na Praze 10. Jen tak tak, že jsme nakonec přijeli včas. Hned u vrat nás trochu zmátlo to, že se nejedná o jízdárnu jako na fotkách - nějak mi uniklo, že jde o ilustrační foto. Rozjařená slečna nás však přijala mile a po počátečním dotazu, zda jdeme jen na zkoušku, nebo budeme pokračovat dál (v našem případě na zkoušku), ihned osedlala klisnu Monu. Zatímco sedlala, rozhlíželi jsme se po stáji - devět nádherných zvířat tu stálo vedle sebe a odpočívalo. Hnědáci a grošáci tu odfrkávali a divili se, kdo že jim to zase takhle večer leze do stáje. Nejvíc jsme zajímali jediné hříbě - sledovalo nás dost úporně. Pomalu jsme nasávali atmosféru a typickou vůni (pražáci by řekli smrad) stájí.

A pak to přišlo. První vyhoupnutí do sedla. Teda první pokus. A pak ještě další dva, ale nakonec se zadařilo a přítelkyně seděla v sedle. První opatrné kroky, první pokus o klus a zase pohodová kolečka. Zezdola to vypadalo jako docela nuda a to až do chvíle, kdy se má skoro manželka rozhodla podívat se na koně zespodu a sletěla dřív, než to čekal kdokoliv, včetně ní. Statečně se ale vyškrábala zpátky a...za deset minut ležela znova na zemi. Nešlo o nic hrozného, jen trochu naražená kostrč. Naštěstí pro ni právě uplynulo prvních 45 minut a na řadě jsem byl já.

Jestliže mi zespoda přišla jízda, jako pomalá a nudná, v sedle jsem změnil názor. Je to rychlejší a rozhodně to není nuda. 45 minut jsem seděl na 750kg zvířeti a užíval jsem si to. Docela chápu ty, kdo tvrdí, že na svět je nejlepší pohled z koňského hřbetu. Je to úžasně uklidňující a kůň je skutečně jedinečné zvíře. Tři čtvrtě hodiny  uplynulo jako voda a tak jsem po svých slezl dolů, Mona se zřejmě spokojila se shazováním přítelkyně. Zbývalo už jen rozhýbat ztuhlé nohy (jízda je větší fuška, než se zdá) a bylo to.

Sečteno a podtrženo: pojedeme znovu.

Všem, kdo mají zájem si jízdu na koni vyzkoušet můžu vřele doporučit stáje Plecitý, kde jsme jízdu zkoušeli i my. Slečna Plecitá i její tatínek jsou příjemní, koně nádherní a jízda bude podle Vašich představ. Pádů se nebojte, jízda na koni není o nic nebezpečnější než jízda na kole. Každého navíc jistě potěší i cena - jízdu za 400 Kč / hod. pro začátečníky jinde v Praze neseženete - pokud se navíc rozhodnete jezdit dál, může se cena snížit až na polovinu. Více informací na www.plecity.cz

Foto zdroj: www.horsewallpaper.net