50:50

Ne, nebudu psát o tragické smrti hokejistů Jaroslavle. O té si můžete přečíst ve všech denících. Dnes budu psát o osudu.

Tak předně: nevěřím tomu, že stačí lehnout si na pohovku a čekat, až zazvoní telefon, kde Vám oznámí výhru v loterii. Také ale nevěřím tomu, že jen tvrdou prací se můžete dostat v dnešním světě až na vrchol. Ve skutečnosti věřím tomu, že kráčíme svou životní cestou a snažíme se nešlápnout vedle. Historie nás tisíckrát přesvědčila, že se můžeme snažit sebevíc ale okolnosti nakonec vyřeší vše sami - na nás jen je, do jakého bodu se dostaneme, jak na nás bude pohlíženo a jak dlouho budeme osudu vzdorovat. Možná, velmi zřídka, můžeme i vyhrát. Nebo si to můžeme alespoň myslet. 

Včera jsem rozečetl knihu Gottland od Mariusze Szcygiela. První kapitola je o historii firmy Baťa, především o životech Tomáše a Jana Antonína Baťových - dvou bratrů, kteří položili základ impéria. Tomáš Baťa byl geniální obchodník a jeho motivem byly bezpochyby peníze. Člověk hrál až druhé housle, měl jen štěstí, že byl tvorem potřebným k uskutečnění Tomášových velkolepých plánů a že byl Tomáš (a Jan Antonín také) znalcem lidství. Proto vznikl Zlín, ve své době jedno z nejmodernějších měst Evropy. Osud se zdál Baťům nakloněn. A to až do doby, kdy Tomáš zemřel při letecké havárii a Jan Antonín byl o několik let později odsouzen komunistickým režimem. Proč? Kolaborace (nikdy se ji nepodařilo prokázat). Firma se vyvíjela dál jinde na světě, Zlín, odkud pocházela, zůstal za železnou oponou a postupně se stal klasickým socialistickým městem na východě. Jan Antonín Baťa zemřel v Brazilii po vleklých sporech s manželkou a synem svého bratra Tomáše. A otázka zní - do jaké míry mohli tuto svoji budoucnost Jan Antonín a vlastně i Tomáš ovlivnit? Oba tvrdě pracovali, oba byli vizionáři. Jeden zahynul tragicky, druhý po vleklých štvanicích na svou osobu.

Měl odmítnout šití bot pro wehrmacht? Pravděpodobně by ho zbavili majetku, uvěznili a možná i zastřelili. Doba je osud. Doba ve které žijeme ovlivňuje to, jací budeme a jak na nás bude pohlíženo. Nikdo z nás neví, kde bude za 30 let. Všichni si to můžeme jen představovat. Zkuste si vzpomenout, jaké plány a sny jste měli před deseti, dvaceti lety. Kolik z Vás, jich skutečně dosáhlo? Kolik z Vás skutečně dělá to, co dělat chtělo? Snažili jste se dost? Zřejmě ano. Ale někde se stala chyba a věci jsou úplně jiné, než jste si je představovali. Mohla to být drobná událost někde úplně jinde, která ovlivnila Vás, tisíce kilometrů daleko. S touto myšlenkou si poměrně zajímavě pohrává film Butterfly Effect. Nebo to mohlo být jen jedno Vaše rozhodnutí. Krátké "ano", možná jen nepatrné napnutí svalů na krku a souhlasné přikývnutí.

Nechci tím říct, abychom založili ruce do klína a jen čekali. Stejně by přišlo něco zcela jiného, než když budeme dřít a snažit se. Vždy mě lákalo zjistit, co by kdyby... Nejen mě, je to kouzelná formule, kterou se ohání spousta lidí. Kdybych vstal dřív, mohl jsem odejít z práce dřív. Opravdu? Také jsem cestou mohl porazit dítě na přechodu (protože jsem byl rozespalý). Mohl jsem také chytit špatné místo na parkování - někde v odlehlém koutu, kde by mi auto ukradli. Včetně dokladů. Proto by mi pojišťovna nic nedala. Stálo by mě hodně peněz pořídit si nové auto. A možná by mě to dostalo někdy v budoucnu do finančních potíží. Pak by přišel exekutor a já bych skončil na ulici, můj život by postrádal smysl a možná bych jej ukončil dříve. Jen proto, že jsem jednou vstal o něco dříve. A nebo třeba ne. Třeba budu celý život ve správnou chvíli na správném místě a prakticky bez svého přičinění se nějakým zázrakem dostanu hodně, opravdu hodně vysoko. 

Žijme jak nejlíp umíme a možná se dočkáme odměny. Ale upřímně - šance je tak 50:50.